Radime, nemůžeme začít u ničeho jiného, než u vašeho rekordu v počtu superligových startů. Co na tento výjimečný počin říkáte? Jubilejní 423. zápas jste navíc odehrál proti Liberci, kde jste celou superligovou kariéru v sezoně 2004/05 nastartoval.
Že by mohl rekord padnout, jsem si poprvé uvědomil zhruba před dvěma lety, kdy jsem na statistiky týkající se právě počtu odehraných zápasů narazil ve florbalové ročence. O tomto tématu jsme se bavili také s Jirkou Curneym a říkali si, že když se nám podaří ještě nějakou dobu vydržet, tak rekord může padnout. A nakonec se tak stalo. Velmi si tohoto milníku vážím, ale na druhou stranu bych ho nějakým extra počinem nenazýval. Pořád je to jen číslo. Proti Liberci to určitě trochu speciální bylo, i když většina hráčů z mého působení v FBC už dávno nefiguruje. Kabinu jsem sdílel jen s Matějem Kluchem, jenž nyní stojí na jeho lavičce. Plus jsem tam jako trenér vypomáhal u mládeže a pod křídly měl ještě Radka Valeše. Paradoxně v té době v Liberci se mnou hrál Štěpán Slaný, který nyní působí v Lípě i Štěpán Motejzík, její nynější sportovní ředitel.

Čemu vděčíte za takto dlouhou a úspěšnou kariéru?
Důležitým faktorem bylo, že jsem ligu začal hrát velmi brzy už jako šestnáctiletý, kdy ještě neplatilo žádné věkové omezení, jako je tomu dnes. Velkou roli hraje má tělesná kondice. Nejsem úplně velký ani těžký, takže moje klouby tolik netrpí. Postupem času jsem se naučil mnohem více vnímat vlastní tělo a přizpůsobit mu tréninkovou zátěž. V neposlední řadě jsem neokusil žádné zahraniční angažmá, tento fakt má na počet klání v superlize rovněž nemalý vliv.

Jak náročné je se po takhle dlouhou dobu neustále držet na nejvyšší úrovni? Co vás pořád motivuje?
Skloubit hraní s pracovním a osobním životem není vůbec jednoduché, jelikož florbal není v pozici, kdy by se jím mohl člověk naplno živit. Musím říct, že v civilním zaměstnání i všech klubech, kde jsem působil, se mi v tomto ohledu snažili vždy vyjít vstříc, což byla v mé kariéře jedna z klíčových věcí. Abych řekl pravdu, tak o motivaci jsem nikdy moc nepřemýšlel. Dříve to bylo se třeba dostat do reprezentace či zahraničí. Postupem času jsem si ale začal uvědomovat, že florbal hraji hlavně kvůli partě lidí, v níž se cítím dobře a naplno si užívám každý okamžik.

Kde se tato neuvěřitelná číslovka zastaví? Jak dlouho ještě plánujete trápit své soupeře?
Zatím nedokáži vůbec říct. Pokud vše půjde tak, jak má, a zdraví vydrží, chci určitě dohrát probíhající ročník. Někdy si říkám, že už je čas pověsit florbalku na hřebík, pak pro změnu zažívám chvíle, kdy mě hraní neskutečně baví a rád bych ještě nějakou tu sezonu přidal.

Celou kariéru jste strávil v tuzemsku. Pomýšlel jste někdy na zahraniční angažmá?
Odchod do zahraniční ve hře byl, dostal jsem několik konkrétních nabídek ze Švýcarska. Cítil jsem však, že co se týče osobního života tehdy prostě nenastala ta správná doba. Poté už se mi možná ani nechtělo vystoupit z komfortní zóny a soustředil jsem se na kariéru tady v Česku. Zpětně toho trochu lituji, ale nedá se říct, že bych si to vyčítal. Na druhou stranu i proto mám v superlize tolik zápasů, protože jsem nikdy neodešel.

Aktuálně působíte v České Lípě, v superlize jste dále oblékal dres Liberce, Mladé Boleslavi i pražské Sparty. Na jakou štaci nejvíce vzpomínáte?
Na všechny vzpomínám stejně dobře. Každé angažmá mělo něco do sebe a všude jsem se setkal se skvělou partou spoluhráčů. Výsledkově mohu vyzdvihnout Bolku, se kterou mám tři pohárová vítězství i mistrovský titul, který jsem si užil i přes zranění, které mi zrovna neumožnilo se na něm tolik podílet. Zapomenout nesmím ani na první play-off s Libercem a nedávno i s Českou Lípou. Úspěchem byl také zisk bronzových medailí se Spartou nebo účast s ní ve dvou pohárových finále.

Zapomenout nesmíme ani na působení v mužské reprezentaci, za kterou jste si připsal sedmnáct startů. Jak vás tyto zkušenosti obohatily?
Každý odehraný mač na mezinárodní úrovní vás hodně posune. Oproti naší lize jsou reprezentační duely daleko rychlejší, atletičtější a celkově na mnohem vyšším levelu. Díky tomu jsem si mohl dobře uvědomit, na čem je potřeba zapracovat. Ačkoliv je pravda, že jsem zažil jen nějaké EFT s podobnými přípravnými turnaji a do finální nominace na mistrovství světa jsem se nikdy neprobojoval. Tam je úroveň ještě trochu výš.

Vrcholovému florbalu se věnuje i vaše sestra (Vanessa Rebecca Keprtová - pozn. red.). Jaký na ni jako na hráčku máte vliv? Řešíte spolu toto téma?
Myslím si, že kdybych florbal nehrál, tak teď Vanessa dělá úplně jiný sport. Jako malá se věnovala tancování, baletu i atletice, ale nakonec u ní vyhrál právě florbal, jelikož ho hrál její starší bratr. Když to šlo, tak jsme spolu alespoň jednou, dvakrát týdně i trénovali. Teď už je situace přeci jen odlišná, Vanessa aktuálně působí ve Švédsku. Na tom, že je téma florbalu stále na denním pořádku, se ale nic nemění.

Nyní už pojďme také k aktuálnímu angažmá na severu Čech. Jak jste s průběhem sezony spokojený?
Výsledkově panuje relativně spokojenost. Střetnutí, která jsme zvládnout měli, jsme zvládli a v některých jsme možná i soupeře překvapili. Trochu mě mrzí, že jsme o body neobrali některého ze silné trojice Vítkovice, Bolka, Tatran, se kterými jsme hráli hned po sobě. Moc totiž nechybělo.

Jak byste aktuální situaci v Lípě popsal? Máte velmi zajímavá jména v kádru, jste na vzestupu. Jak se za poslední dobu změnil váš herní styl?
Na stylu hry se snažíme neustále pracovat. Lípa byla vždy proslulá tím, že se tu hraje pořádně od podlahy, takže chceme vylepšit i tu florbalovou tvář. Snažíme se, aby díky tomu začalo chodit ještě více diváků a divaček na domácí utkání a celkově posunout úroveň klubu. Hodně nás trápí počet vyloučení, na což se hodně zaměřujeme, ale na můj vkus to jde příliš pomalu. Co se týče příchodů, tak velkou posilou je pro nás samozřejmě Kuba Bína z Boleslavi, se kterým přišla obrovská kvalita nejen na hřišti. Kuba týmu předává cenné zkušenosti a své uplatnění našel také u mládeže, kterou pomáhá rozvíjet.

Jaké jsou cíle do zbytku ročníku? Na jaké umístění s Českou Lípou pomýšlíte?
Konkrétní cíle jsme si nevytyčili. Určitě ale uděláme vše pro to, abychom potvrdili postavení z minulé sezony a probojovali se do play-off. Osobně si myslím, že máme potenciál se v tabulce pohybovat kolem šestého místa. Věřím, že když zapracujeme na věcech, ve kterých nás tlačí bota, budeme úspěšní.